Evropský juniorský pohár ve Švýcarsku

10.10.2018 Pavel Košárek Převzato z Sekce OB

Evropský juniorský pohár ve Švýcarsku

Letošní Evropský juniorský pohár v OB  proběhl od první říjnový víkend ve Villars-sur-Ollon v podhůří Bernských Alp. Závodilo se ve sprintových štafetách, na krátké trati a na klasice s hromadným startem.

 

Naše osmnáctičlenná výprava (16 závodníků a 2 trenéři) musela vypustit plánovaný čtvrteční model krátké trati, protože kolony na německé dálnici byly značné.

Zvládli jsme tak alespoň model sprintovek, které se běžely v pátek odpoledne přímo ve Villars. Jak už to tak bývá, byly fyzicky velmi náročné, což umocňoval kopcovitý profil tratí. Postavili jsme celkem čtyři týmy, ale bohužel ani jednomu prvnímu úseku se nepodařilo závod rozběhnout v kontaktu s předními závodnicemi. Díky parádnímu výkonu Vítka Horčičky na druhém úseku se áčkovému týmu podařilo na chvíli vrátit do závodu, když figuroval na 7. místě. Další dva úseky, ale postupně nabíraly ztrátu až na 3:58 minuty, což stačilo na konečné 18. místo. V ostatních týmech podal slušný výkon Jonáš Fencl a Honza Gajda. Na trať se celkem vydalo 64 týmů.

V sobotu všechny závodníky čekala turistika na start krátké trati - 3,5 km a 300 metrů převýšení, aby pak následný závod byl především o traverzech a seběhu z kopce. V lese nebylo díky hustém listnatému lesu příliš vidět, podklad tvořila náročná kamenitá podložka a vápencové srázky. Našim nejlepším závodníkům ve všech kategoriích se podařilo umístit na přelomu první a druhé desítky - 9. Nikča Thýnová (W18), 11. Eliška Sieglová (W20), 11. Martin Roudný (M18) a 12. Jonáš Fencl (M20). V závodě se rozhodně vyplatilo běžet s rozmyslem, používat důsledně buzolu a pořádně se dívat na detaily kolem sebe především na postupech, kde se ke kontrolám přibíhalo seshora. Tratě nabídly také jeden zásadní dlouhý postup na druhou kontrolu, na kterém se dalo hodně získat i ztratit. Dle trackingu se zdá, že varianta přímo s překonáním téměř kolmé stěny byla značně nevýhodná a naopak nejrychleji se jeví varianta horem s využitím zpevněné cesty.

Na poslední závod jsme se do karantény přepravili vlakem. Byla připravena klasika s hromadným startem, která se běžela systémem one-man-relay, kdy si závodníci do každého dalšího okruhu brali novou mapu. Běželo se v náročném detailním terénu v nadmořské výšce přes 1800 metrů a naši závodníci se bohužel většinou nedokázali vyvarovat chyb, čemuž napomáhalo i měřítko 1:15 000. Věřím tomu, že na desítce bychom spoustu chyb díky lepší přehlednosti eliminovali, kdežto na patnáctce řadu detailů nedočteme a přehlížíme. Navíc na jejich dočtení je nutné si častokrát na pár vteřin zastavit a to nám činí problémy. V tomto závodě se pořadatelům vloudila chyba, kdy v mapě zaznačený zakázaný prostor v terénu nehlídali pořadatelé a mnoho závodníků přes něj volilo postup (z předposlední na poslední kontrolu). Proto byl po dohodě se všemi trenéry závod ukončen na předposlední kontrole. I zde jsme zaznamenali pár solidních výsledků. Ve W20 předvedla pěkný vyrovnaný výkon 14. Maky Firešová. V M18 potvrdil Martin Roudný 15. místem své letošní výrazné zlepšení. Jen 26 sekund za ním doběhl Honza Gajda, což už znamenalo 26. místo. Na stejném místě doběhl po solidním výkonu v M20 ještě Jonáš Fencl.

Jak je patrné z výsledků, letos jsme na čelní pozice oproti loňsku neútočili. Vede k tomu několik objektivních důvodů. Na akci jsme vyrazili v porovnání s ostatními zeměmi s týmem, jehož součástí až na výjimky nebyli úspěšní závodníci z letošního JMS, kteří nás ve stejnou dobu úspěšně reprezentovali na domácím SP. Naopak příležitost ukázat se dostali další závodníci dvacítkových kategorií ročníku 1999 a ve větším počtu byli zastoupeni závodníci osmnáctek. Pro dvě závodnice se dokonce jednalo o jejich úplně první reprezentační start. Běželi jsme v podstatě bez tréninku, a tak někdo závodil v alpském terénu poprvé. S ohledem na vysokou technickou náročnost považuji všechna umístění do 20.-30. místa za kvalitní a pro jednotlivé závodníky povzbuzující do dalšího tréninku. you can try this out

Cílem celé akce bylo namotivovat k tréninku širší okruh závodníků, ukázat jim orienťák na trochu vyšší úrovni než byli dosud zvyklí a dodat jim impuls k tomu, co mají dělat pro to, aby mohli uspět. Akce měla i tmelící význam, kdy díky odchodu silného ročníku 1998 do dospělých projde tým JRD celkem přirozeně obměnou.

web JEC
- mapa klasiky se zakázanými prostory
- fotky Marka Cahla

JEC tak uzavřel juniorskou sezónu 2018.

 


« zpět