Nejsilnějším momentem byla kvalifikace klasiky

11.6.2016 Lenka Klimplová, Michaela Šrámková Převzato z Sekce OB

Jan Šedivý byl na Mistrovství Evropy v Jeseníkách nejúspěšnějším českým závodníkem, který korunoval bronzovým úspěchem ze štafet. Právě na štafetový úspěch jsme se Honzy zeptali především.

Jak a kdy se rozhodovalo o složení štafety?
Nějaká představa byla už před ME, ale v zásadě se rozhodlo až po finále middle. Tradiční finišman Honza Procházka si po ne úplně povedených individuálních závodech nevěřil, resp. chtěl dát přednost běžcům, kteří si to na ME zasloužili. Já jsem po náročném programu zase nechtěl jít poslední úsek a dal přednost oblíbenému druhému úseku, takže finiš logicky vyšel na Vojtu Krále a první úsek pak na spolehlivého rozbíhače Honzu Petrželu.

Během mužského štafetového závodu byla farsta před dvanáctou kontrolou hodně časově odlišná, Martin Hubmann tam v závěru třetího úseku získal rozhodující náskok. Švýcarská štafeta měla delší farsty v předchozích úsecích, kdy je dohledávala ve větším balíku běžců. To mohla být určitá výhoda. Vnímali jste tohle v cíli jako nespravedlnost a špatné rozhodnutí stavitele tratí?
Vůbec, trať měli v součtu všichni stejnou. Tohle si třeba řekneme mezi sebou v rámci rozboru závodu, ale rozhodně to nevnímáme jako nespravedlnost, spíš třeba trochu smůlu, ale to ke štafetám patří. 

Čím to je, že nám tak vyhovují štafetové závody? U všech tří úseků jsme mohli sledovat suverénní a sebevědomé výkony, kdy byli naši běžci převážně aktivní a vedli za sebou zbytek pole. Proč se něco takového nepodařilo stoprocentně přenést do závodu jednotlivců?
Neřekl bych, že jsme běželi všichni svůj úsek suverénně na čele. Možná to tak zdánlivě vypadalo, ale v reálu tam pořád někdo kolem byl. Kontaktní závody hodně trénujeme a máme v nich i dobré výsledky, proto si na ně hodně věříme. Individuální závod je něco úplně jiného. Sebemenší chyba se ve výsledcích krutě projeví. Zatímco ve štafetách se dá skupinka doběhnout a kromě úbytku sil se nic neděje, na middle máš už do konce závodu kaňku, která se nedá smazat. 

Překvapily tě výkony některého závodníka, které bys od něj před šampionátem neočekával?
Překvapilo mě, že Daniel Hubmann nepostoupil z kvalifikace middle, ale připočítával jsem to náročnému longu. Co bych nikdy nečekal, byl jeho přehmat na druhém úseku štafet. Od takového mapového génia, který má své kroky 100% pod kontrolou, to bylo něco velice nečekaného.

Jaký byl pro tebe nejlepší moment mistrovství a jaký nejhorší? Jaký ze závodů ti vyšel nejlépe podle představ, který nejhůř?
Nejsilnější momentem byla kvalifikace longu. Obecně mi teplo moc nevyhovuje, a když je k tomu ještě dusno, je to pro mě dost vyčerpávající. Hodně jsem se trápil, ale i proto si čtvrtého místa v rozběhu cením. Vědomí, že i v takovém stavu, kdy se např. Miloš Nykodým kolem mě doslova „mihl“ na cestě, dokážu jít bez chyby a konkurovat světové špičce, mě hodně posílilo. Co mě naopak zklamalo, byla střední pasáž ve štafetách. Tíha okolností vedla k nejistotám, které sice zásadně neovlivnily výsledek závodu, ale já je beru jako zklamání. V těchto situacích bych měl být mnohem suverénnější.

Kolik jsi měl během šampionátu klíšťat?
Hodně, bohužel jsem tak trošku lapač na klíšťata. Ostatní se vždy smějí, že se v mé přítomnosti nemusí bát, protože nalezou všechny na mě. :-)

Jak budeš vzpomínat na ME 2016 v Jeseníkách?
S úsměvem na rtech. :-) Povedená organizace i prezentace orientačního běhu v ČR, skvělá parta lidí v českém týmu, špičkové zázemí vyšperkované kulinářským uměním rodiny Potštejnských, fyzio pohodář Kubista, fandění synka a Janči, medaile a TOP 10, co víc si přát…

 

 

---

« zpět