Fair play a orienťák

25.1.2020 Petr Klimpl

Fair play a orienťák

Je orientační běh férový sport? A je stoprocentní férovosti vůbec možné dosáhnout?

Tyto a mnohé další otázky řeší nejen běžní orienťáci běhající třeba jen oblastní žebříčky, ale také elitní závodníci a samozřejmě také Mezinárodní federace orientačního běhu IOF, kterou k řešení této otázky donutily především situace z podzimu loňského roku. Navíc, pokud chce IOF naplnit svůj cíl a dostat orientační disciplíny na olympijské hry, bude muset přístup závodníků k férovosti rozhodně řešit.

Hlavní pozornost na sebe strhlo říjnové Armádní mistrovství světa v Číně, které bezprostředně předcházelo světovému poháru. Domácí závodníci tehdy prokazatelně měli na některých postupech připraveny fáborky, které pouze následovali a zajistili si tak přední místa ve výsledkových listinách. Přečin byl však rychle odhalen a celá čínská byla následně diskvalifikována i z následujících závodů. Rouška pochybnosti se pak vznášela i nad některými závody následujícího SP.

Na férovost lze pohlížet z několika směrů:

  • Kontakt s ostatními běžci: Je fér, když vidím závodníka před sebou a jdu mu “na záda”? Je fér, když mi divák řekne, ať jdu na dvojku radši zleva? Je fér, když mi kamarád po závodě řekne, že jednička byla schovaná, i když jsem ještě do závodu nevystartoval?
  • Mapový klíč: Je fér, když někdo poruší mapový klíč i když mu to nepřinese časovou výhodu?
  • Embarga: Je fér, když jdu před závodem na procházku do embargovaného závodního prostoru? Je fér, když vidím závodní tratě před závodem?
  • Vybavení: Je fér mít při závodě zařízení, které mi ukazuje, kolik jsem uběhl metrů a jakým směrem běžím?
  • Na férovost se dá pohlížet různě…

Proto Mezinárodní federace IOF vytvořila dotazník, který by měl sloužit jako ukazatel toho, jak orienťáci vnímají férovost závodů a jaká by měla být. Na základě toho pak vytvoří vzdělávací nástroj k rozšíření povědomí a standardech orienťácké férovosti. Neváhejte se tedy zapojit a sdělte svůj názor i vy!


« zpět